Italské městečko Maccagno na Lago Maggiore hostilo letošní mistrovství Evropy Fireballů, kde se poprvé s větší mezinárodní konkurencí mohli srovnat Lucka Štursová s Dominikem Dragounem. Na dlouhé klikaté Alpské jezero dorazilo 72 posádek, z toho 15 Českých. Po devíti rozjížďkách dokončili na 22. místě celkově, 3. místě z 29 posádek v kategorii žen na lodi a na 1. místě v kategorii Skipper U25. Průběh závodu zhodnocuje Dominik v přiloženém článku.
Domov jsme opustili v předpovodňových přípravách, po cestě potkali sníh, déšť i slunce a na místě viděli rozbouřené jezero, na které se žádná z již přítomných posádek neodvážila vyplout. Po měření a dovážení půlkilových olůvek jsme mohli zbytek soboty strávit přípravami. Na jezeře se obvykle střídá severní (ranní) a jižní (odpolední) směr větru, podobně jako na Lago di Garda, nicméně kvůli neobvyklému počasí v celé Evropě bylo všechno tak trochu jinak. Na startu byla spousta profíků, dost jich má za sebou alespoň jednu olympijskou kampaň nebo třeba 8. místo na 470 z letošní Paříže (Yves Mermod).
Nemáme tušení, jak v takto širokém poli obstojíme, ale v neděli po poledni jdeme na vodu. První rozjížďka, odpoledne, střední vítr ze severu, to jsou podle místních netypické podmínky. Čára půl kilometru dlouhá, co s tím? Zvýhodněné je to od pinu, tam je ale šílená mela. Bereme první řadu, více od středu. Start, dobrej timing, jede to hezky, hned za sebou necháváme pár lodí. Na pinu se pomlátili, jedeme na levé křídlo. Rozhlížím se z hrazdy kolem a vypadá to dobře, vlevo to vyšlo. Nakonec jsme na bójce pátí, to je dream start! Po pár soubojích jsme dovezli sedmičku. Vítr jako kdyby někdo vypnul dálkovým ovládáním, a prvnímu dnu je konec.
Následuje jeden den bezvětří, to je čas na vaření italské pasty a společenské zábavy. V úterý pro změnu fouká dopoledne z jihu, místní se tomu diví. První dvě rozjížďky nám nevychází starty, křídla, nic. Vždycky útočíme zezadu, což je v poli více než 70 šikovných posádek složité. Naštěstí fouká a se spinakrem na bočák to umíme. Nakonec 2 dojezdy kolem 30. místa, náladu si zlepšíme 12. místem na konec. Volnou středu trávíme výšlapem po okolních horách, abychom to viděli s nadhledem.
Předposlední den, tedy čtvrtek, start v 8:30, slunce vychází při vyplouvání. Fouká ze severu, poprvé tak, jak by to mělo být. První dojezd je za 19 a cítíme, že na to dneska máme. Druhý start v těsném sevření lodí, ale vychází to, necháváme za sebou všechny kolem. Cítíme vítr vlevo slábnout, křídlo nedojedeme do konce a točíme dřív. Chytneme taháček středem jezera a na bojce před námi nikdo není. Jenže přetočený peň zdržuje tahání spinakru o pár vteřin a nikoho nemusíme prosit dvakrát, aby se jal ukázat nám cestu na druhou bójku. Posunuli jsme se na 4. místo, které posléze zapisujeme. Před posledním dnem jsme na průběžném 14. místě.
Plán na pátek byl jasný: budíček v 6:00, u lodě v 7:15, na vodu v 7:30, start v 8:00. Stojím před ubikací v 7 ráno ve vlhkém neoprenu. Něco takového zažívám poprvé. Třeba to má svoje kouzlo, ale já ho v té tmě kolem mě nevidím. Na vodě fouká, taháme plachty a vyplouváme. Odjeli jsme tři rozjížďky ve slabším středním větru a pro nás jsou vlastně všechny jako přes kopírák- dobrý start, ale ve slabším větru nedokážeme dostoupat zahraniční posádky tak, jako nám oni nestačili v silnějším větru na rychlost. Spadnout pod jednu loď na startu znamená v tomhle poli zkázu, navíc ve slabším větru se hůř dohání. Nedaří se nám ani jeden dobrý dojezd, tak jako skoro všem Čechům. Tyhle podmínky nám nesedly, ale alespoň víme, na čem musíme zapracovat.
Nakonec je z toho 22. místo ze 72 lodí, 3. místo z 29 žen na lodi, 1. místo z 9 Skipper U25 a 6. z 15 Českých posádek. Poklona patří Lucce, která jela na Fireballu své teprve druhé ME a s velkým kvalitním polem se na startech i během rozjížďky popasovala skvěle.
